Fotograf Petr Doležal

—Czy jesteś fotogeniczny/fotogeniczna?

—Ano. A to i přes to, že ostatní lidé jsou více fotogeničtí. Šikovnost modela, fotografa i vizážisty dělá zázraky.

—Co sprawiło, że zajmujesz się fotografią?

—Stalo se to jednoho krásného mlhavého večera. Prostě mě to napadlo. A pak jsem kvůli té myšlence nemohl celou noc usnout, jako bych už tenkrát tušil, že dost ovlivní můj život.

—Jakie twoim zdaniem są najważniejsze czynniki decydujące o dobrym zdjęciu?

—Ve svatební fotografii je to schopnost působit na emoce. A hlubší sdělení. Světlo a další známé věci jsou samozřejmostí.

—Kochasz podróże?

—Celkem ano, ale není to moje nejoblíbenější aktivita. Oblast mého působení je Praha a tam fotím naprostou většinu svateb. Praha má tolik různých podob, že si s cestováním po této malinké části světa dokážu vystačit.

—Co najbardziej lubisz w swoim zawodzie?

—Že mohu vnímat radost klientů při předání výsledných fotografií. A že působím klientům radost. To jsou dvě rozdílné věci, první je trochu sobecká seberealizace, kdežto druhá je více filantropická záležitost. A obě jsou fajn.

—Co najmniej lubisz w swoim zawodzie?

—Je hodně časově náročná, nemohu se tak více věnovat dalším činnostem a lidem.

—Jaka będzie przyszłość fotografii?

—Technika se stále stává lepší a dostupnější, ale zkušenosti fotografa nahradit nedokáže. Takže je to stále hlavně o fotografovi.

—Co wyróżnia rodzaj fotografii, którym się zajmujesz?

—Že každá svatba je něčím jiná a každá je taky trochu výzvou pro fotografa. Nelze naplánovat počasí a chování zúčastněných, všechno se děje v rychlém neopakovatelném sledu. Běžně dochází k rychlým přesunům z místa na místo, podmínky pro focení se tak v mžiku mění.

—Jak radzisz sobie z krytyk?

—Kritika je velice důležitá. Sám svoje klienty přímo povzbuzuji ke kritice, abych získal zpětnou vazbu a mohl se tak zlepšovat. Na druhou stranu mě vždycky potěší, že negativní kritika je málo výrazná oproti pozitivním ohlasům, jinak bych to už dávno zabalil.

—Czy w fotografii panują jakieś trendy?

—Trendy hodně zasahují vzhled fotografií, práci s kontrastem, barvami a efekty. Lidé často vyhledávají focení bez zdlouhavého aranžování póz a rychle sdílejí fotografie na sociálních sítích. Tím, jak dneska má zrcadlovku kdekdo, bývá trendem nechat si nafotit svatbu kamarádem bez zkušeností.

—Jakie kryteria powinien przyjąć klient przy wyborze fotografa?

—Měly by tam být oboustranné sympatie mezi fotografem a klienty, touha jít za společným cílem a samozřejmě by se měl styl fotografování i výsledné fotografie klientům líbit. Není dobré cenu řadit na první místa.

—Co jest absolutnie niedozwolone podczas sesji?

—Záměrně se schovávat za jinými osobami. Fotit při obřadu bez předchozí domluvy s hlavním fotografem.

—Jakie zwykle niezauważane szczegóły może uchwycić fotograf?

—Jsou to jednak detaily, ale naopak i velké záběry a kompoziční řešení. To, co fotograf vidí, jsou možnosti. Možnosti, že něco se dá někde a nějak udělat. Fotograf má schopnost představit si a vidět dřív, než se to provede.

—Co wpływa na wartość zdjęcia? Jakie są jego składowe?

—Schopnost působit na emoce. Zachycení vztahů a nálady zobrazených lidí. To všechno má velkou hodnotu i po letech, snad dokonce rostoucí hodnotu.

—Jaka osoba może być twoim zdaniem uznana za symbol XXI wieku?

—Ať se velikáni neurazí, ale zatím nikdo. 21. století je v začátku a je příliš brzy už někoho pokládat za symbol celého století.

—Kogo chcesz fotografować?

—Lidi. Přiznám se, že fotky bez lidí pro mě obvykle nejsou tolik zajímavé.

—Czy masz zawodowe tabu?

—Ne. A pokud ano, tak o něm nesmím mluvit. Je to tabu.

—Z kim marzy ci się fotografować?

—Rád bych si zafotil s každým úspěšným fotografem nebo modelem, modelkou. Věřím, že od každého člověka se mohu naučit minimálně jednu užitečnou věc.

—Co cię martwi i dlaczego?

—Času. Že přijde chvíle, kdy nebudu umět svůj čas uspokojivě ovládnout, že budu mít nedostatek času. Nebo taková chvíle, kdy zatoužím vrátit čas a ono už to nepůjde.

—Jaka była najwspanialsza chwila w twoim życiu?

—Napadá mě jich několik, ale je lepší je uchovat v tajemství, aby se nerozplynuly. Pak tu bylo bohužel i několik smutných situací, které dokážou působit snad ještě intenzivněji.

—Gdybyś był/była postaci z kreskówki, książki lub filmu, kto by to był?

—Když je tento rozhovor o svatbách a párech, tak mě hned napadá ze starých řeckých bájí Baucis, protože příběh o dobrotě a lásce Filemon a Baucis na mě dokáže silně působit.

—Kto inspiruje cię w życiu i dlaczego?

—Jsou to všichni lidé, kteří jsou v něčem úspěšní a kteří jsou v něčem lepší než já. Takových lidí je samozřejmě mnoho.

—Jaka jest twoja definicja sukcesu? Co jest jego miarą?

—Jako schopnost dosahovat osobních vytyčených cílů. Každý se může považovat za úspěšného z jiných důvodů: kvůli bohatství, kariérnímu postavení, kvůli sportovním výsledkům atd. Důležité je dopředu vědět, co má být tím cílem, pak se to dá i měřit.

—Wolisz, aby cię lubiano czy szanowano?

—Oblíbení. Respekt vidím jako povrchnější záležitost. Člověk může být respektovaný třeba i kvůli bohatství a moci – ale může být při tom šťastný, když ho nikdo nemá rád?

—Jaki był twój największy bąłd zawodowy?

—Naštěstí si nevzpomínám na žádnou katastrofickou chybu. Chyb bylo určitě hodně, ale když nejsou velké, tak jsem za ně rád, protože mě asi vždycky posunuly vpřed.

—Co zabierasz ze sob w podróż i dlaczego?

—Rád bývám připravený na všechny situace a na různé druhy počasí. Nejsem typem cestovatele, který vyrazí na cestu jen s pětikorunou v kapse.

—Czy masz jakiś gadżet, zakupu którego żałujesz? Dlaczego?

—Myslím, že nic takového není. Před dražším nákupem obvykle dlouho zvažuji pro a proti, takže nakonec kupuji to, o čem jsem přesvědčený, že mi bude vyhovovat nejlépe.

—Jak uczysz się robić lepsze zdjęcia?

—Nejlepším vzděláním je samotná praxe. Experimentovat i s jiným druhem focení než obvykle. I další druhy vzdělání jsou ale důležité, pro mě např. webové kurzy, sdílené zkušenosti fotografů, historie umění, knihy. Jeden z nejlepších způsobů vzdělání, možná lepší než cokoliv jiného, je pozorné prohlížení obrazů a fotek skvělých umělců.

—Czyje prace miały na ciebie największy wpływ jako na fotografa?

—To se takhle těžko říká. Snažím se všude inspirovat něčím. Napadá mě např. Roberto Valenzuela, ale ani u něj se nedá říct, že by mě vysloveně výrazně ovlivnil.

—Czy jest coś, o czym warto byłoby wiedzieć, zaczynając karierę w fotografii?

—Člověk se pořád učí. Snad by to ani nebylo zajímavé, kdybych věděl hned všechno. Je to jedna z motivací, stále se zlepšovat.

—Co chcesz przekazać poprzez swoje fotografie?

—Že existují mezi lidmi krásné vztahy, a dokonce i lidi sami o sobě jsou krásní. A že všechno jednou pomine.

—Co motywuje cię do dalszej pracy w fotografii?

—Radost klientů. To, že mohu dělat pro lidi věci, v kterých je něco trvalého, není to fotka na jedno podívání. A že jim to působí nadšení i dojetí.

—Uważasz, że twoi rodzice powinni byli być bardziej czy mniej surowi?

—Mým rodičům se nedá nic vyčítat.

—Mając możliwość cofnąć się w czasie, co być zrobił/zrobiła inaczej?

—Už bych se nedíval na filmy, které jsem v minulé budoucnosti viděl.

—Co myślisz o życiu na innych planetach?

—Hodně doufám, že na těch dalších planetách pořádají taky svatby a že jsou to šílenci do focení!

—Kto jest twoim bohaterem/bohaterką?

—Všichni moji klienti-ženichové. Já jsem ještě tolik odvahy nesebral.

—Do kogo nie żywisz szacunku?

—Pro nafoukané lidi.

—Co robisz w czasie wolnym?

—Fotím. Jinak.

—Jakiego aspektu twojej osobowości nie ujawniasz publicznie?

—Tvář otlačenou od polštáře. Otlaky obvykle zmizí, než vyjdu ven.

—Kiedy twoja praca w pełni cię zadowala?

—Zcela? Nikdy. To by byla cesta do záhuby.

—Czy wierzysz w tradycyjne role mężczyzny i kobiety?

—Věřím v to, že každý člověk je jiný a každý má předpoklady vynikat v něčem jiném, nehledě na pohlaví.

—Czy łatwo się zaprzyjaźniasz?

—Jsem introvert, asi mi to moc nejde.

—W jakim miejscu dobrze by ci się mieszkało?

—V ráji.

—Jaki była najgłupsza rzecz, którą zgodziłeś/zgodziłaś się zrobić?

—že si vyměníme kartičky hokejistů. Ta moje původní byla mnohem lepší. Ale to jsem byl dítě.

—Czy istnieje życie po małżeństwie?

—chacha, ta otázka zní běžně jinak, že? Ale odpovím stejně, jako byste se ptali, jestli existuje život po smrti – může totiž přijít pořádné peklo, hehehe.

—Masz ulubiony żart? Opowiedz go.

—Nepovím, každý by ho pak znal a nikdo by se mu už nesmál.

—Wolisz psy czy koty?

—Jo, ale na psy nejsem moc zvyklý.

—Kogo lub co nienawidzisz?

—Rychlost a pomalost času.

—W życiu najlepsze jest:

—že člověk pořád věří, že ji objeví.

—W życiu najbardziej irytuje mnie:

—Každodenní rutina, uklízení a umývání.

—Czy jest wokół ciebie coś, co chcesz zmienić?

—Každou chviličku něco měním. Jinak by život ztratil smysl.

—Co chcesz zmienić w sobie?

—Chtěl bych být dokonalejší po všech stránkách – asi jako si přeje každý.

—Co chcesz zmienić w świecie?

—Žádný takový cíl jsem si zatím nedal.

—Czy możesz udzielić kilka wskazówek początkującym fotografom?

—Foťte. Nedělejte to pro peníze.

—Jeżeli na Ziemię przybędą kosmici, a ty będziesz pierwszą osobą, która ich spotka, co im powiesz?

—Samozřejmě bych je požádal, jestli je mohu vyfotit.

—Jeśli poproszono by cię o nakręcenie filmu, jaki byłby to gatunek?

—Asi sci-fi drama.

—Jutro pójdę i...

—To, co jsem nestihl dnes a včera.